Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost – tak jako on je spravedlivý.
Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.
Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra.
I přesto, že nechci přikládat pod kotlík ve kterém vřou debaty o současné situaci, v tomto krátkém ranním čtení jsem se dostala k úvahám o tom co je to vlastně spravedlnost Asi pro nikoho nebude překvapením, že boží spravedlnost je velmi odlišná od té naší, Spravedlivý je ten, kdo miluje svého bratra a nedopouští se hříchu. Otázku kdo je bratr a jak se dopouštíme hříchu nechám na jindy.
Pro zjednodušení si půjčím "zlaté pravidlo" z Matoušova a Lukášova evangelia: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.
V tomto výroku spatřuji jednoduchý tahák k tomu, abychom rozpoznali spravedlnost. Proto si přeji, abychom před vyřčením soudů nad uprchlíky o nich uvažovali především jako o lidských bytostech jako jsme my.
Přeji krásný den!